MS 2008

Pátek, 03 říjen 2008 Tisk E-mail
Kohonen: Uděláme vše, abychom zvítězili

Mika Kohonen je profesionální hráč florbalu,který momentálně hraje ve švédském klubu Storvreta IBK ve městě Uppsala. Když zrovna netrénuje, tráví čas s rodinou nebo kamarády. Rád se dívá na DVD nebo si zajde na golf, který ho poslední dobou opravdu chytil. V prosinci by měl podle očekávání patřit k oporám finské reprezentace.

Jaké byly tvé florbalové začátky? Kdo tě přivedl k florbalu?
Jako malý kluk jsem hrál hokej, k florbalu jsem přešel, když mi bylo asi 17 let. Můj tehdejší nejlepší kamarád z hokejového týmu se mě zeptal, jestli bych si nechtěl zahrát finský šampionát juniorských týmů. Myslím, že mých dvanáct let u hokeje a fotbalu mi dalo dobrý sportovní základ, který se hodí i pro florbal. Petteri Nykky, nyní hlavní trenér finského národního týmu, mě tehdy viděl hrát a přesvědčil mě, že mám větší šanci stát se vynikajícím florbalistou než průměrným hokejistou. Další rok už jsem hrál finskou Salibandyliigu za muže a rok na to jsem poprvé oblékl dres reprezentace.

Celých šest sezón si hrál v Happee Jyvaskyla. Je to klub tvého srdce?
Happee bude mít vždy místo v mém srdci, je to město kde jsem se narodil a první tým za který jsem hrál. Čtyři roky a jedno zlato z Eliteserien v dresu švédského týmu Balrog bylo taky velice speciální, a tak i Balrog zůstává také mým oblíbeným týmem a městem. Stejně tak jako nyní Storvreta. Hraji zde už čtvrtou sezónu. Pro mě a mou hru je důležité hrát srdcem a s láskou k tomuto skvělému sportu.

Švédskou Elitserien jsi vyhrál, co finský titul?
Ano, to je cíl, který stále mám a sen, který se mi dosud nesplnil. V sezóně 04/05 jsem musel jít na vojnu, a tak jsem přerušil smlouvu v Balrogu a vrátil se do Happee. Měli jsme velice dobrý tým, ale ve finále jsme narazili na SSV a získali tak pouze stříbro.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi finskou a švédskou nejvyšší soutěží? Bylo pro tebe složité změnit zemi, město, opustit přátele?
Největší rozdíl je ten, že ve Eliteserien je 14 vynikajících týmu a rozdíly mezi prvním a posledním jsou menší než ve Finsku. Ve Finsku se hraje velice útočně a přímočaře. Opustit Finsko bylo těžké rozhodnutí, ale chtěl jsem hrát proti nejlepším hráčům na světě. Vesa Punkari a Hannes Ohman hráli také za Balrog, takže mi  na začátku pomohli.

Jak se cítíš ve Storvretě? Jsi spokojen se svou rolí? Jak vypadají vaše cíle na tuto sezónu?
Jsem tu velice šťastný, i když se nám minulou sezónu nepovedlo přejít přes čtvrtfinále. Tento rok zkusíme projít dál. Cíl je vždy jen jeden – vítězství.

Pamatuješ si svůj první zápas za reprezentaci?
Velice dobře, zima 1997 proti Švédsku. Vyhráli jsme 2:0, ale seděl jsem jen na lavičce. Druhý den jsme hráli odvetu a to jsem hrál. Prohráli jsme 2:1.

Je pro tebe důležité hrát za reprezentaci? Jak se cítíš v národním dresu?
Jsem hrdý, že můžu reprezentovat svou zemi a nosit bílo-modrý dres. Je to veliká čest.

Jsi jeden z nejzkušenějších hráčů Finska. Jak vypadá příprava na světový šampionát v Praze? Liší se nějak tvoje role v klubu a reprezentaci?
Příprava je vždy stejná – tvrdá práce! Moje role je velice podobná jako v klubu, což znamená, že bych měl tým vést na hřišti a využít svoje zkušenosti a dovednosti ke střílení gólů.

Nemyslíš si, že je ten správný čas sesadit švédský tým z pomyslného trůnu?
Ano to je pravda, ale nesmíme zapomínat, že souboj o zlato se netýká jenom Švédska a nás. Jsou tu týmy Švýcarska a Česka, které mají také velice dobré hráče, kteří za sebou mají spousty těžkých mezinárodních utkání.. My máme dobrý tým, dobrou šanci a uděláme vše, abychom zvítězili a získali zlato.

Viděl jsem pár tvých trestných střílení. Zdá se mi, že tě hodně baví. Víš jakým způsobem zakončíš, nebo čekáš na pohyb brankáře. Můžeš napsat pár rad i pro ostatní florbalisty, kteří čtou tento rozhovor?
Velice si nájezdy užívám. Mám tuto herní situaci rád. Už když jsem hrál hokej, bavily mě. Mám asi čtyři opravdu odzkoušené způsoby zakončení. Nikdy nechodím jako první a z předchozích nájezdů se snažím přečíst brankáře. Je to spíše o psychice a jak se hráč cítí, také záleží, jestli se dívá 500 nebo 15000 diváků. Nejdůležitější vlastností dobrého střelce takpodle mně je, cítit se v dané situaci v pohodě.

Jsem si jistý, že už jsi určitě navštívil Českou republiku. Co tě napadá, když se řekne Česko?
Byl jsem tu mnohokrát. Znám města jako je Hradec Králové, Ostravu, Brno, Liberec. A také jsem byl v létě na Czech Open, který považuji za opravdu nejlepší turnaj. Jinak máte krásnou zemi a lidé se k nám vždy chovali přátelsky a pomohli nám, když jsem potřebovali. Mám rád Českou republiku, cítím se tam dobře a v prosinci se těším nashledanou!